Když jsem ještě byla malá holka, tak jsem měla dva bratry, které mám samozřejmě dodnes, ale chtěla bych vám říct, proč právě zmiňuji své dva bratry. Bylo to hlavně kvůli tomu, že mí bratři měli stále hračky a byla to samá autíčka, protože oba dva bratři milovali auta. Já se tomu nedivím, protože kluci vlastně mají rádi techniku anebo autíčka a také motorky a také nějakou techniku. Abych se přiznala, tak mě to docela také dost zajímalo. I když rodiče mě stále oblékali do růžové barvy a kupovali mi panenky nebo plyšové hračky, tak já si opravdu nejraději hrála s bratry. Bratři měli opravdu perfektní hračky a také se mi líbilo, když třeba dostali nějakého robota, který se pohyboval anebo když dostali autíčko na dálkové ovládání.
Autíčko na dálkové ovládání jsem poprvé viděla asi jako osmiletá holka. Mí bratři to dostali na Vánoce. Každý dostal jedno dálkové autíčko, které se dálkově ovládalo. Já jsem dostala panenku, která sama plakala a které také tekly slzy. Ale abych se přiznala, tak opravdu mě to naštvalo a chtěla jsem také autíčko. Rodiče z toho byli docela nešťastní. Jenomže já jako malá holka, tak jsem ještě nedokázala udělat to, že bych byla vděčná za panenku. Nakonec to ale dopadlo tak, že prodávám v autobazaru.
Sice to není nic extra, vždycky jsem chtěla prodávat nějaká luxusní auta, ale bohužel tady v okolí to není. Bratři totiž si pořídili také autobazar, a tak u nich prodávám. Je to spíše taková rodinná idylka, takový rodinný podnik. Dokonce jsem se dozvěděla, že i můj otec kdysi chtěl mít vlastní autobazar anebo autoprodejnu, ale bohužel se mu to nikdy nevyplnilo. Takže nakonec on je prý spokojený a je na nás všechny tři pyšný, že vlastně máme autobazar. Autobazar je tedy mých bratrů, ale já tam prodávám, jsem tam jako jejich zaměstnanec. Jsem maximálně spokojená.